Friday Edition: Češi vymírají. Co s tím?

Poslední album skupiny Gogol Bordello otevírá píseň “We Rise Again” („Znovu povstáváme“), kterou lze svým způsobem chápat jako přistěhovaleckou hmynu. Pobrazilštěný newyorčan ukrajinského původu Euegene Hütz, zpívá:

“Borders are scars on the face of the planet

So heal away, my alchemy man”

(„Hranice jsou jizvy na tváři země

Tak jen hoj, alchymisto“)

Jinými slovy chce, aby se „jizvy“ zatáhly a hranice zmizely. Píseň připomene Johna Lennona a jeho „Imagine there’s no countries“ („Představ si, že nejsou žádné státy“).

Co mnoha lidem připadalo jako utopistický nebo socialistický blábol, když Lennon v roce 1971 „Imagine“ vydával, se teď stává skutečností. Samozřejmě ne doslova – ale do té míry, že přistěhovalectví nabourává staletý koncept národního státu. Děje se to zároveň s úbytkem domácí populace, a částečně jako jeho důsledek.

Český statistický úřad před časem uveřejnil předpověď, podle níž koncem století počet obyvatel ČR  klesne o 25 % a ani imigrace úbytek nedoplní. „Češi vymírají,“ hlásaly novinové titulky.

Máme sklon pohlížet na tento problém hlavně z ekonomického hlediska. Kdo podrží penzijní systém? Kdo zajistí všechny ty staré lidi? Je tu ale také otázka národní hrdosti a její dopad na populační růst. Začali by si mladí Češi pořizovat víc dětí, kdyby na svou zemi byli více hrdí?

Evropská unie se poohlíží po novém metavyprávění, jež by zvýšilo důvěru lidí v „evropskou myšlenku.“ Neosobní instituce nebo přistěhovalci si mohou klidně zpívat  „Znovu povstáváme“, ale vymírající národy nikoliv. Kdokoli se pokouší podporovat národní hrdost, je ihned označen za extremistu.

Existuje nějaké řešení tohoto demografického problému? Neměli bychom třeba ponoukat vlastní potomky, aby si vzali Číňana nebo Číňanku? Když je nemůžeš porazit, připoj se k nim, že.

Článek původně vyšel v anglickém znění v placeném zpravodaji Friday Edition.