Špioni, kteří lžou

Do jaké míry by měla být výroční zpráva Bezpečnostní informační služby považována za příklad semi-fake news, které je třeba brát s určitou rezervou? Když BIS tvrdí, že nezaznamenala žádné z hlediska působnosti relevantní aktivity zpravodajských služeb dalších států vyjma Číny a Ruska, vypráví dva protichůdné příběhy zároveň. Na jedné straně zeslabuje obraz celkové důležitosti Česka na globální scéně, na straně druhé zemi líčí jako zásadní geopolitické bitevní pole, na kterém se střetávají EU a NATO s nepřátelskými obry z Východu. Pokud je v tomto ohledu Česká republika tak důležitá, jak to, že to Rusku a Číně prochází? Proč NATO a EU neposilují přední linii obrany? Když v říjnu šéf zpravodajců NATO Arndt Freytag von Loringhoven mluvil v Českém rozhlase, budil dojem, že co se týče ruské hrozby, je vše pod kontrolou, a Čínu zmínil pouze v souvislosti s umělou inteligencí. Všichni špioni mají za úkol lhát, měli by si ale předem sjednotit scénáře.