Friday Edition: Dvojití agenti to mají lepší

Pamětníci si určitě vybaví případ Josefa Bartončíka, prvního porevolučního předsedy ČSL (nyní KDU-ČSL). Těsně před volbami v polovině roku 1990 ho v televizi náměstek federálního ministra vnitra Jan Ruml obvinil z toho, že byl agentem StB. Byl to velký skandál a ČSL přišla o hlasy ve volbách.

Tehdejší federální ministr vnitra Richard Sacher krátce poté prohlásil, že lustrace jsou politicky motivované a zachytí pouze malé ryby. Později byl obviněn z toho, že umožnil skartování svazků StB. Podle zpráv v médiích nařídil generál Alojz Lorenc z StB skartaci nebo spálení 50 tun dokumentů. Podle Miloše Zemana bylo zničeno 15 000 živých spisů.

V průběhu let se obvinění ze spolupráce s StB stalo oblíbeným politickým nástrojem a ovlivnilo kariéru lidí jako jsou bývalý guvernér ČNB Josef Tošovský, současná šéfka Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková a samozřejmě Andrej Babiš. Miroslav Kalousek zase nedávno prohlásil, že ministr spravedlnosti Robert Pelikán je ruský agent. Pelikán opáčil, že v tom má guláš, protože naposledy říkali, že je asi americký agent, protože tady prosazuje zákon o státním zastupitelství, který chce Schapiro.

Do jeho situace se dokážu vcítit, protože lidé, kterým se nelíbí, co píšu, už mě nazvali americkým i ruským špionem. Naposledy to byl Dalibor Balšínek, který na Twitteru napsal, že si nemyslí, že jsem ruský agent, i když mnoho lidí je opačného názoru. Kdo mu může vyčítat, že něco takového použije v konkurenčním boji? Přestože jsem Američan, studoval jsem v osmdesátých letech krátce v Sovětském svazu. Ve Vermontu jsem zase navštěvoval jazykovou školu s mnoha agenty CIA, FBI a vojenské rozvědky. Dokonce jsem chodil s analytičkou Sovětského svazu z NSA. Navíc je to dnes tak, že kdokoli na události ve světě pohlíží rozumně, bude dříve či později obviněn ze sympatizování s Vladimirem Putinem.

Má odpověď Daliborovi: „Proč pracovat jen pro jednu stranu, když můžeš pracovat pro obě?“ Humor je jedinou obranou v situaci, když vás někdo nazve agentem.

Erik Best

Článek původně vyšel v anglickém znění v placeném zpravodaji Friday Edition.