Sedmý americký prezident Andrew Jackson původně z dvacetidolarové bankovky zmizet neměl, po fenomenálním úspěchu muzikálu Hamilton (který mimochodem stojí za poslech) na Broadwayi ale vyšel Černý Petr právě na něj. Alexander Hamilton na desetidolarovce nakonec zůstane a Jackson dostane padáka.
Americký ministr financí Jack Lew svým rozhodnutím nepřímo upozornil na dávno zapomenutou věc. Jackson byl zarytým odpůrcem centrální banky v soukromém vlastnictví a během svého funkčního období (1829-1837) rozpoutal takzvanou Bankovní válku proti prodloužení mandátu Druhé banky Spojených států. (První banku Spojených států mimochodem založil právě Hamilton).
Jackson bitvu vyhrál a mandát druhé centrální bance prodloužen nebyl. Válku ale prohrál, protože o 76 let později vznikl Federální rezervní systém, tedy přesně ten typ instituce, proti které bojoval. Jacksonovou hlavní výhradou byla možnost tisknout papírové peníze z rozmaru bankéřů namísto používání fyzického zlata a stříbra.
Ve svém rozlučkovém projevu Jackson mluvil o tom, jaké zlo pro společnost představují papírové peníze. Způsobují těžkosti právě těm, kteří jim ve společnosti mohou nejhůře čelit. Bankéři podle něj mají nezdravě velký vliv na politické záležitosti. Mluvil i o úskocích, kterými bankéři klamou a matou zákonodárce. Lidé, kteří se věnují běžnému podnikání (v jiné oblasti než bankovnictví), navíc podle Jacksona nedokáží předvídat všechny důsledky používání výlučně papírové měny.
Zlato a stříbro jsou dnes už sice přežitky, Jacksonova slova jsou ale stejně aktuální jako před 179 lety. Kdykoli mluví o papírových penězích, stačí si místo toho dosadit „kvantitativní uvolňování“, „negativní úrokové sazby“ nebo „kurzový závazek“. Andrew Jackson rozuměl zákonům fungování peněz a ty se nikdy nezmění, ať už je na dvacetidolarovce kdokoli.
Článek původně vyšel v anglickém znění v placeném zpravodaji Friday Edition.
E.S. Best s.r.o.
Ovenecká 78/33
170 00 Praha 7
Česká republika